Je potřeba začátek této recenze nějak zvláště okecávat? Myslím, že ne. Seriálová pecka posledních let je prostě zpátky a diváci se na návrat Hry o trůny těšili tak moc, že během pár minut dokázali vyřadit z provozu internetovou službu HBO GO. Z adaptace ságy G. R. R. Martina se stal jednoduše fenomén a souhrn důvodů pro koukání na jeho nejnovější sérii již máme také za sebou. Naplnil tedy hit HBO na svém startu fanouškovská očekávání?
„Otevřete si prosím čítanky, přečteme si pohádku. Ta dnešní je o tom, kterak se zprvu nenápadné dokumentární stanici History s jejími Vikingy povedlo převálcovat dokonce i takového giganta, jako HBO s podobně laděnou Hrou o trůny… kdo začne?“
Třída ztichla v němém úžasu, pouze ze zadní lavice se tenkým hláskem ozvalo: „Ale pančelko, to je přeci s prominutím hloupost! Každý ví, že Hry o trůny jsou zdaleka tím nejlepším, co v televizi dávají!“
Vzduch se najednou ochladil, v dálce zahřmělo. „Zkus mě znovu přerušit, Pepíčku, a dostaneš jednu štítem mezi oči. Je ti to jasné?“ Přísná žena v nejlepších letech si odhodila blonďatou ofinu z čela, z očí jí sršely blesky nenávisti.
„Ano, paní Lagerthová,“ pípnul chlapec.
„Výborně. Takže…“
Mám radost, že většina filmů snažících se svézt na vlně Stmívání a Hunger Games, v kinech propadla. Obyčejně si to totiž zaslouží a už dávno jsme se naučili, že zajímavé jméno za kamerou a solidní herci před ní jsou v tomhle žánru důležité asi jako název firmy, která štábu připravuje svačiny. Divergence ale uspěla a to dávalo naději, že půjde i o alespoň trochu zajímavou podívanou. Nejde. Divergence trpí všemi neduhy, s jakými se musí prát filmy v tomhle momentálně populárním žánru. Nedává smysl, je hnusný, herce to nebaví a režisér jel evidentně na půl plynu.
Podle mě to bylo takhle: Kameraman Wally Pfister dlouho prudil Christophera Nolana s tím, že by si chtěl natočit vlastní film. Snímat nejvýraznější blockbustery dekády je sice fajn, naplnění režisérských ambicí má ale samozřejmě přednost. Jednoho dne tedy Pfister poslal Nolanovi scénář nazvaný Transcendence s tím, že by podle něj chtěl natočit svůj režijní debut. Nolan si sci-fi o vědci, jehož mysl je nahrána do počítače, kvapně přečetl a upřímně ho pobavilo, že může někdo na 120 stránek vtěsnat tolik neředěné idiocie. Plný dobré nálady pak Pfisterovi napsal, ať jde do toho a klidně si mezi producenty napíše jeho jméno, načež se plně zabral do natáčení Interstellar a nevnímal, co se děje dál. Warneři mezi tím Nolanem posvěcený film schválili, dali Pfisterovi 100 mega a čekali, až jim promítne další Počátek. Jenže… zázraky se samozřejmě dějí jen o Vánocích.
Richard Ayoade by hodně moc chtěl přestat být Mossem z IT Crowdu. Hodně moc se snaží vymanit z dobře padnoucí britcomové škatulky a dospět v umělce. Jeho celovečerní debut Jmenuji se Oliver Tate byl nasáklý snahou dát nám něco nového, něco jiného a něco hodnotného. Bohužel zůstalo jen u slušivého klipového vizuálu a spousty nenaplněných příslibů. V Dvojníkovi Ayoade mnohé prvky, jež minule často vadily, opakuje, jen tentokrát se i při jejich přítomnosti dostává k jádru věci. Předně záleží na tom, jak moc budete u téhle adaptace Dostojevského ochotni „tolerovat“, ač to není vhodné slovo, lepší by bylo „vychutnat si“, značnou doslovnost a explicitnost, které budou někteří považovat za nedostatky.
Ralph Fiennes se už v roce 2011 zařadil mezi herce, kteří mají dost poslouchání rozkazů druhých. Jeho režijní debut Coriolanus byl jistě ambiciózní dílo, ovšem ruku na srdce, přenášet Shakespeara do moderního prostředí už dnes není žádné terno a Ralph zůstal daleko za třeba Titem Julie Taymorové nebo Romeo+Juliet Baze Luhrmanna.
Na csfd se kdosi zeptal: „Je možné nemít rád film, když otcové jeho hlavního hrdiny jsou Russell Crowe a Kevin Costner?“
Zack Snyder natočil film, na který jsem šla do kina pouze kvůli Jor Elovi. Byl to první film, který jsem viděla ve 3D. Musím přiznat, že to asi funguje. Když generál Zod zabil Jor Ela, dotyčný mrtvý spadl divákům v první řadě na klín. Ovšem po zbytek filmu mě bolela hlava. Takže 3D není nic pro mě.
Akiva Goldsman, režisér, který je odpovědný za letošní valentýnskou nadílku v podobě romantického snímku o věčném boji dobra a zla, se znovu spojil s Russellem Crowem a obsadil ho do jedné z hlavních rolí tohoto příběhu. Učinil tak již ve snímcích Čistá duše a Těžká váha, byť teprve nyní z pozice režiséra (i scénáristy). Na předchozích dvou snímcích se podílel pouze jako scénárista. Aby nedošlo k mýlce, hlavním hrdinou filmu je prý Colin Farrell. Konec konců, proč ne. Brečí hezky, je tak přirozeně romantický, a to bylo pro film potřeba. Ale, pokud jste to ještě nepochopili, tak píšu o filmech, kde hraje Russell Crowe. To pro pořádek.
Každá generace, v podstatě každé desetiletí, má svůj filmový kult, svou sérii. Původní Hvězdné války, Indiana Jones, Vetřelec + Vetřelci, Terminátor, Rocky, Rambo(recenze), trilogie Kmotr… My máme to štěstí, že žijeme a chodíme do kina v době Matrixu, Pána prstenů, X-Menů,Spider-Mana (recenze), restartovaného Batmana – a Pirátů z Karibiku. Mnoho filmů vzniklo podle knih, povídek, komiksů či jiných filmů, ale jen málokterý podle zábavní atrakce. Navíc podle pirátské! Disneyland, to je to kouzelné slůvko. Už více než čtyřicet let v rámci něj funguje animatronická efektní „jízda“ Pirates of the Caribbean, poslední uzavřená instalace, na které se podílel sám Walt Disney.
Spolek Svět magických filmů speciálně pro všechny studenty chystá první ročník Turnaje Šesti Havranů. O čem vlastně takový turnaj bude? Kdo na něj bude dohlížet? Jak se přihlásit a co vyhrajete? Turnaj Šesti havranů vznikl především proto, aby ukázal, že i nováček může být stejně silný jako zkušený student. Především jako šéf spolku jsem velice rád, že můžeme tento turnaj nabídnout všem studentům, kteří rádi soutěží a mají co ukázat ostatním. Turnaj má uchazeče vyzkoušet v šesti disciplínách a ověřit jejich vytrvalost. Pokud jsi to právě ty, tak se přihlaš a ukaž, co v tobě je.
Loading ...