Klubovna spolku SMF

Považuji filmy za tak dobré, jak jsou – jen kdyby byly lepší. – Dylan Thomas

Živí mrtví – 4. sezóna

SIVOITak jsme se všichni konečně prokousali tou čtvrtou sezónou. Doslova. Zombíci i lidé. A zatímco ti první si s neměnným apetitem pochutnávají na přívalech neopatrných nebožtíků, druzí výše zmínění se naopak začínají seriálem pomalu ale jistě přejídat… V recapech jsme se již nicméně nad pohnutým osudem Darabontova dítka nazlobili dost, aktuální recenzi však pro čtenáře TVZone zplodil věrný fanoušek původního comicsu. Pointa? Inu, oni na tom ti Živí mrtví vážně nejsou zdaleka tak špatně, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Horko těžko bych nečtenáře comicsu přesvědčoval o tom, proč je vlastně jeho televizní adaptace na pokračování stále fajn. Takže na to musím jít od lesa: počítat s tím, že neznalce nezajímají rozdíly oproti papírové verzi. Ne – chcete jednoduše vědět, proč hrané The Walking Dead směřuje tam, kam směřuje. Proč je to taková „nuda“. Proč jsou tam všichni ukecaní. Kam se vytratil horor… a tak dále. Mýlím se snad? Je mi to jasný. Takže se něčeho držte, odpověď na všechny položené otázky je překvapivě nabíledni.

Živí mrtví totiž nejsou hororem. Nikdy ani pravým hororem nebyli. Jak Kirkman, tak Darabont měli v úvodu Rickova putování jasný cíl: postarat se o uvěřitelnou post-apo atmosféru. Ano, běhají tu zkrvavení zombies, co na potulujícího se hrdinu mohou vyskočit v podstatě odevšad, a mělo by to být jaksi adekvátně napínavé. Žádný z tvůrců ale nikdy netvrdil, že má být seriál čistokrevným odvarem třebas Romerova světa. Mysleli jste si, že téma nemrtvých rovná se permanentní strach? Vystřízlivění občas pořádně bolí.

Vězte tedy, že je ono nejdůležitější slůvko v kontextu s celou show stanice AMC ve skutečnosti trochu jiné, než by asi většina diváků očekávala. Je jím… „drama“. Kirkman dává v originálním comicsu jasně najevo, že titulními živými mrtvými jsou zde lidé, ne uslintané nestvůry. V bedně se pouze jede v zajetých kolejích. Vyděšení přeživší se tu dennodenně dohadují o tom, že si mohou dávno kopat hrob, že všechno stojí za prd, a že nemohou nikomu věřit. Lidé se stávají větší hrozbou než monstra samotná. Kdo někdy hrál například survival akci DayZ, pochopí.

Démonický Guvernér se rozhodl, že si zahraje na vojáčky. V životní velikosti. Stačilo nafasovat jeden mírumilovný tank a odkrouhnout pár Rickových kámošů, a dějí se věci. Start třetí řady schválně atakoval chovem prasátek či pěstováním zeleniny, aby se následně docílilo většího šoku během twistu s katanou. Přišla zimní pauza, dostali jsme zrezivělé koleje a stromy. Spoustu stromů. Proč teď mnoha fanouškům přijde, že se v téhle zombárně jen bezcílně hážou mrtvoly do žita?

V případě kamerou sejmutých The Walking Dead se totiž stalo to, že se zcela nepřekvapivě nestalo vůbec nic. Oblíbené postavy prchají po pádu vězeňských zdí před nebezpečím, poněvadž setrvávat na jednom místě je hloupost. A mluví se. Řeší se, jací jsou ostatní svině, a že kvůli konzervě s fazolemi můžete snadno skončit pod drnem, dostane-li na ně neodbytnou chuť váš do-té-doby kamarád. Další důležitá otázka se potom nabízí sama, aneb jak vzdálený je vlastně seriál od reality? Dejme tomu, že by se něco podobného opravdu přihodilo (meh), a vám zrovna stál za zády štáb s kamerou. Myslíte si, že by byl každičký jeden den bojem o přežití? Věříte tomu, že by na ono skrývání se a zdánlivě bezduché tlachání ruku v ruce s postupným vývojem charakterů, adaptujících se na nastálou situaci, nedošlo? Prdlajz. Došlo. Proto jsme se dočkali otřesného shánění antikoncepce, Darylovy chlastací epizody, Tyreeseho a Caroliny zastávky v lesíku nebo Grimesova půlhodinového schovávání se pod postelí.

Místo recenze trocha polemiky? Proč ne. Buďme rádi za tuto rádoby realističnost, se kterou tvůrci na diváky sem tam vyrukují. Nikdo nás od první řady nekrmil sliby, že se můžeme těšit na nefalšované hororové hody. Je to o postavách a o tom, co s člověkem udělá ztráta společenských zábran. Nezastírám, že jsem si Živé mrtvé vždycky uměl jak se patří vychutnat – pár idiotským scénám navzdory. Bylo by ale chybou spílat scénáristům za návrat k survival kořenům z úvodní sezóny, kdy se díl za dílem šlape po kolejích a čeká na zázrak. Všichni jsme už dávno mrtví. Smiřte se s tím. A užijte si to.

6 Responses to “Živí mrtví – 4. sezóna”

  • Selena napsal:

    Kurník, bych to mohla dokoukat, zadrhla jsem se někde u druhé řady, pak už mě to nějak netáhlo :-D

  • První řada a druhá byli nejlepší. Třetí mi přijde nudná a čtvrtá je tak 50/50 xD xD

  • Selena napsal:

    Takže jsem s tím skončila právě včas XD

  • Jo nejspíš ano. Ale co jsem četl skrze pátou řadu, tak ta se podle všeho vrátí do určité koleje druhé řady, což by bylo fajn

  • Michelle C. napsal:

    Můj nejoblíbenější seriál :) Poslední díl 4 série byl mazec, už aby byl říjen. Ale bojím se bojím kdo další umře. Doufám, že ne Daryl, protože Norman je super kocour a chyběl by tam. Jinak kdo nečetl, přečtěte si komiks, seriál je proti komiksu čajíček.

  • Chester Mk. napsal:

    Všichni kolem mě na to koukají, chválí si to. Viděla jsem jeden díl a nic mi to neřeklo. Nebylo to špatné, ale možná už jsem byla příliš unavená, abych to nějak hodnotila. Vyzkouším to znovu, protože tahle 4. sezóna nezní špatně! :o))

  • Leave a Reply