„Otevřete si prosím čítanky, přečteme si pohádku. Ta dnešní je o tom, kterak se zprvu nenápadné dokumentární stanici History s jejími Vikingy povedlo převálcovat dokonce i takového giganta, jako HBO s podobně laděnou Hrou o trůny… kdo začne?“
Třída ztichla v němém úžasu, pouze ze zadní lavice se tenkým hláskem ozvalo: „Ale pančelko, to je přeci s prominutím hloupost! Každý ví, že Hry o trůny jsou zdaleka tím nejlepším, co v televizi dávají!“
Vzduch se najednou ochladil, v dálce zahřmělo. „Zkus mě znovu přerušit, Pepíčku, a dostaneš jednu štítem mezi oči. Je ti to jasné?“ Přísná žena v nejlepších letech si odhodila blonďatou ofinu z čela, z očí jí sršely blesky nenávisti.
„Ano, paní Lagerthová,“ pípnul chlapec.
„Výborně. Takže…“
Takže je to neskutečná pecka, což už jste ale díky mnoha aktuálním fandovským výkřikům z internetových fjordských dálav jistě zaregistrovali sami. Proč si ovšem tito lidé neustále berou do úst právě seriál ze Západozemí, mají-li krvavé Vikings s něčím porovnávat? Na to je vcelku jednoduchá odpověď. I zde totiž sledujeme nekonečný příval mocenských intrik, nelítostné boje o svrchovanou vládu nad dobytými územími a pletichy nemilosrdných charakterů, jež jsou pro jejich osobní vítězství ochotné udělat téměř cokoliv. A ještě je tu jedna poslední věc, která ze seriálu nezastavitelně tryská všemi směry v rudém gejzíru, a sice… akce. Lépe řečeno tři vikingské zadnice nekompromisní akce, která vyráží dech.
A jak je naneštěstí poslední dobou až důvěrně známo, právě onu vychvalovaná Hra o trůny postrádá. Zatímco Martinem vytvořené bitvy jsou v televizi trestuhodně osekány na hrozivá pochodující vojska či maximálně pár šermířských soubojů (ano, Blackwater, já vím), scénárista Michael Hirst se s cákajícími hektolitry životadárné tekutiny za doprovodu epické hudby rozhodně nebabrá. Ragnar Lothbrok se možná v úvodu druhé řady rozhádal s bojovnou Lagerthou, vztahová rozmíška jim ale kupodivu nezabrání v dalších nájezdech na pobřeží Anglie. Napněte plachty a zkontrolujte lanoví, vyráží se drancovat. Pozor na kladivem rozmlácené lebky, meči prošpikované hrudníky a amputované končetiny!
Hirst si s námi v jeho druhé, tentokrát desetidílné sezóně strhující severské historie znamenitě pohrával. Ono to totiž celou dobu tak nějak ošemetně vypadalo, že se nedočkáme zajímavého záporáka. Omyl! Kterápak zmije se nám to tu producíruje v rouše beránčím? Z přátel se stávají vyčůraní padouši, z nepřátel nenadálí spojenci – klesající sledovanost tímto v mých očích zůstává nepochopena. Odradila snad diváky absence krutého Gabriela Byrnea? Herecké eso Donal Logue aka král Horik sice jarla Haraldsona nijak výrazněji nezastiňuje, ani však za ním nepokulhává. Dobře ztvárněnou postavu poznáte tak, že ve vás skrze bednu vzbuzuje přesně takové emoce, jaké jí tvůrci při psaní dali do charakterního vínku. Šedovlasá, díl od dílu vypočítavější Logueho svině prostě funguje na jedničku s hvězdičkou.
Sympatie, lítost, vztek, katarze. Vše tenhle seriál díky výborně napsaným postavám má, což si jeden nejcitelněji uvědomí zejména během závěrečných titulků poslední epizody. Každý chce vládnout pokud možno co největšímu množství věčně podmráčených fjordů, Ragnar se bude muset ohánět sekerou i pod vlastní střechou. Jak do toho všeho stíhat rodinné hádky? Starost o problematické potomky? Krvavé provinční zrady a půtky? A v neposlední řadě již zmíněné anglické nájezdy? Také chrabří žoldáci a rytíři v plátované zbroji slouží jejich statečným, protřelým vůdcům, a ti se svého zlata a poddaných nevzdají pouhým mávnutím kouzelného proutku. Když už, tak spíše důkladně nabroušenou čepelí. Wessexská linie se pak díky zajetí jednoho z Ragnarových lidí notně rozroste, atmosféra jižních břehů zaplaví obýváky. Vikings jsou ale napěchovaní rezonujícím napětím, i když v nich dvě postavy šibalsky kafrají nad korbely s medovinou.
Nepochybuji o tom, že si spousta nejen našich čtenářů druhou řadu Vikingů pečlivě syslila na pořádně atmosférický maraton. Svým způsobem vám nyní jako jeden z „once a week“ diváků závidím, máte totiž před sebou zdaleka nejlépe vypadající a hlavně bezchybně šlapající kus severské historie (nebo chcete-li mytologie), jaký v současnosti televize nabízejí. Nemám vůbec nic, co bych vytknul a myslím, že mohu s klidnou rukou napsat, že ani chystanou třetí sezónu žádný kvalitativní propad nečeká. Za rok to znovu bude mrda jako hovado. Bez pardónu.