Mám radost, že většina filmů snažících se svézt na vlně Stmívání a Hunger Games, v kinech propadla. Obyčejně si to totiž zaslouží a už dávno jsme se naučili, že zajímavé jméno za kamerou a solidní herci před ní jsou v tomhle žánru důležité asi jako název firmy, která štábu připravuje svačiny. Divergence ale uspěla a to dávalo naději, že půjde i o alespoň trochu zajímavou podívanou. Nejde. Divergence trpí všemi neduhy, s jakými se musí prát filmy v tomhle momentálně populárním žánru. Nedává smysl, je hnusný, herce to nebaví a režisér jel evidentně na půl plynu.
A celé se to odehrává ve světě, jenž může divákovi, který o něm bude chvilku přemýšlet, možná i fyzicky ublížit. Ocitáme se v budoucnosti, kdy lidé žijí ve společenstvích rozdělených podle ctností, takže tu jsou nějací sečtělí, pak veselí zemědělci, dobrosrdeční, odvážní a ještě možná někdo. Fakt už nevím. Každopádně asi po třech minutách musí každému, kdo nemá místo mozku nablito, dojít, že tohle je zkrátka absurdní svět, který by fungoval asi tak dlouho, než by usměvavého pěstitele žita přestalo bavit koukat na namistrované „odvážné“ a vrazil by prvnímu sebevědomému dementovi do hlavy kus ruchadla. Ale mladá spisovatelka Veronica Roth řekla, že to tak bude, takže mlčte a kochejte se dystopickou budoucností, chamradi nevděčná!
No zkrátka v tomhle zvráceně fungujícím světě se octne hrdinka, která by díky svým ctnostem mohla spadat do více skupin, což je pro ni z nějakého důvodu smrtelně nebezpečné. Vybere si ale odvážné, ačkoliv se tím odloučí na zbytek života od rodiny, projde náročným tréninkem v jednom fakt hnusném skladišti a nakonec zachrání svět před Kate Winslet a zamiluje se do místního borce, co má cool tetování. Hádáte správně, Divergence je po dějové stránce úplně obyčejná teenage břečka. A bohužel body nenabírá ani jinde.
Kurňa, furt se nudím. Přitom si režisér Neil Burger zjevně umí dojít pro slušné akční scény, obča…
Shailene Woodley má rozhodně talent a o schopnostech Kate Winslet se rozepisovat nebudu, ale obě hrají zoufale černobílé postavy (ze všeho vykulená holka a cynicky se tvářící úřednice) a jen minimálně dostanou prostor předvést něco víc. A to je škoda, protože ve vyhrocenějších scénách lze vidět, jak strašně moc jsou tu jejich schopnosti nevyužité. Jinak se dá asi pochválit jen hudba.
Neil Burger se totiž po velice solidním Všemocném buď zbláznil, nebo totálně zlenivěl. Napětí tu není, akční scény trpí nepřehledností a chaotickým střihem a z vedlejších postav si zapamatujete maximálně Jaie Courtneyho, protože vypadá jako úplný idiot. Sice potěší, že hlavní hrdinka je aktivnější než katatonická Kristen Stewart ve Stmívání, ale díky nefungujícímu světu, nezajímavým vedlejším postavám, unylému vizuálu a stopáži (139 minut, to jako fakt?) se na to stejně skoro nedá dívat. Fanynky knížky ať si na to klidně jdou, já na to však s čistým svědomím nehodlám posílat nikoho. Není proč.
Jestli tohle měla být recenze, tak… hmm… velice silná slova, napsaná dost zajímavě a zaujatě. Okej, chápu, že se ti film nelíbil, ale pochop, že to je dystopie, která na takových věcech zakládá a pokud jsem knížku četla pozorně (dokonce dvakrát) a u filmu nic nepřehlédla, tak Divergence splňuje všechny podmínky pro bytí dystopií (odehrává se ve vymyšlené společnosti v budoucnosti, většinou po nějaké válce, má z pravidla dospívajícího hrdinu (hrdiny), který je pro společnost hrozbou a snaží se svrhnout daný řád, který v ní panuje – samozřejmě se příběh neobejde bez nějakého záporáka a akce a závěrečného vyvrcholení, nejčastěji války a hromady úmrtí).
Já s filmovým zpracováním byla spokojená, protože tohle byl film, který si dokáže užít i nečtenář knih, a dokonce i starší generace než teen – například tátovi se to líbilo, protože to byl dost akčňák a napínák.
Ať už se ti zdá přǐběh jakkoli nesmyslný, tak si uvědom, že je společnost vymyšlená a má nefungující systém, ale právě o tom dystopie jsou. A jestli mě nazveš nějakou „vypatlanou fanynkou hnusného filmu a stupidních knížek“, nebráním ti, ale mně se to líbilo, ať si říká kdo chce, co chce.
Naprosto souhlasím se Suší. Možná mě pak taky budeš považovat za vypatlanou fanynku filmu a stupidní knížky, ale film byl podle mého názoru skvěle udělaný a nebyl ve výslovném rozporu s knížkou. Nechápu, jak může někdo srovnávat Divergenci s Hunger games. Jistě, v některých maličkostech si jsou podobné, ale když se podíváš zvlášť na každé dílo, zjistíš že obojí je o něčem úplně jiném. Hlavní postavy jsou takové, protože tak jsou charaktery popsané v knížce, což ty asi nevidíš, protože jsi knížku nečetl. Možná by sis měl ale aspoň pustit film celý abys nepletl různé názvy v něm použité, když chceš psát nějaké recenze.
Jsem toho názoru, že podle knih by se neměly vytvářet filmy. Kniha je vždycky dokonalejší verzí, protože je obsáhlejší a víc toho řekne. To film nedokáže, i když někdy se ho podaří natočit. Tohle bych hodnotila tak napůl. Knihu jsem nečetla, ale mám ráda dystopické romány. O tu utopii v nich jde, Sive. ,o) Je to tak schválně, ale každý máme své téma, které nás baví. Já bych řekla, že film nebyl nejhorší, ale chvílemi to bylo všechno spatlané dohromady a nevěděla jsem, jestli je to už ta její realita nebo je stále v tom snění na křesle. Pak jsem to přestala vnímat. Ale bylo to lepší, než Útěk z labyrintu, to mě teda zklamalo zcela. Od toho jsem čekala trochu víc. Jinak tvoje recenze je dost osobní, spíš jde o kritiku, takže to tak budu brát jako osobní názor. Názory mám ráda, každý na ně máme právo, navíc ten tvůj mě pobavil a v něčem s ním souhlasím, i když fakt silná slova. Je to úplně jiné, než ty uhlazené recenze, které čtu. :o))