Klubovna spolku SMF

Považuji filmy za tak dobré, jak jsou – jen kdyby byly lepší. – Dylan Thomas

Closet land (1991)

Mladá spisovatelka, píšící příběhy pro děti, je jednoho dne vytažena v noci ze své postele a odvezena k výslechu. Tam se jí ujme sadistický vyšetřovatel, jenž ji viní z toho, že do svých příběhů vkládá politická prohlášení.

Toto komorní drama režírovala i scénář k němu napsala indická režisérka, scénáristka a filmová producentka Radha Bharadwaj. Dílo má poukázat na sporné vyšetřovací praktiky v mnoha státech světa, počínaje emocionálním a citovým vydíráním a konče fyzickým mučením. Dále je zvláštní tím, že celý děj se odehrává v jediné místnosti a hrají v něm pouze dva herci – spisovatelku ztvárnila Madelaine Stowe a vyšetřovatele Alan Rickman.

Shlédnout tento starý snímek mě přiměly zmínky na nejmenovaném blogu. Komentář „mé kamarádce z toho bylo špatně“ mě opravdu zaujal, a tak jsem se připravila na drsnou podívanou. Počítala jsem také s tím, že film možná ani nedokoukám, protože mám dost dobrou představivost a do děje mnoha filmů se vysloveně vžívám a prožívám je „na vlastní kůži“. Nic takového se ale nekonalo.

Hlavním charakteristickým znakem filmu, a potažmo i hlavní hrdinky, je síla představivosti. Mnoho scén není nikdy objasněných nebo nabízejí více možných vysvětlení. Je tak ponecháno na divákově představivosti, aby si sám domýšlel – a právě v tom leží obrovská síla filmu. Mnoho potenciálních drsných scén bylo pouze naznačeno, a zatímco Alan Rickman byl ve své roli chvílemi opravdu drsný, Madelaine mě ani nedokázala přesvědčit, že ji fyzické týrání skutečně bolí. Jedna scéna, kdy vyšetřovatel mění hlasy a předstírá, že kromě vyšetřované ženy (jež má zavázané oči) je s ní v místnosti i někdo další, mě dokonce rozesmála, a závěr filmu mi pak přišel svým vlastním pokrouceným způsobem romantický, přestože o romantiku ve filmu nezakopnete ani úplnou náhodou. Jeden fanoušek na ČSFD napsal, že příběh by byl mnohem lepší jako divadelní hra – a já s ním musím jedině souhlasit.

I přes tyto slabší stránky jsem se při sledování filmu ani jednou nenudila a můj celkový dojem je více než příznivý. V mém slovníku to znamená: musím se na to kouknout ještě aspoň jednou.

 

One Response to “Closet land (1991)”

  • Tera E. Black napsal:

    Po přečtení této recenze jsem film zhlédla a musím říct, že mě velmi zaujal a dlouho po tom jsem nad ním ještě přemýšlela :) Nicméně po zhlédnutí tohoto filmu se už na Snapea nezvládnu dívat tak, jako dřív :D

  • Leave a Reply