Dovolím si hádat, že fantasy pohádka Zloba – Královna černé magie nebyla v žebříčcích nejočekávanějších filmů letošního roku pro čtenáře MovieZone na prvním místě. Trailery měla jakž takž průměrné a za kameru se posadil zkušený trikař, ale debutující režisér, takže natěšenost nijak extra nestoupala. Tenhle film mohl zkrátka jen příjemně překvapit. Nestalo se tak. Začněme klady. Robert Stromberg má doma Oscara za triky k Avatarovi a Alence v Říši divů a pracoval třeba i na Faunově labyrintu. A na Zlobě to je od prvního momentu vidět. Pokud lze něco bez větších výhrad pochválit, tak trikovou stránku věci.
Klubovna spolku SMF
Považuji filmy za tak dobré, jak jsou – jen kdyby byly lepší. – Dylan Thomas
Archive for the ‘Filmy’ Category
Zloba – Královna černé magie
Středa, Červenec 30th, 2014Hvězdy nám nepřály
Úterý, Červenec 29th, 2014Filmy, ve kterých někdo umírá na rakovinu/leukémii/jinou zákeřnou nemoc se málokdy obejdou bez houfu dojemných scén, u kterých si slabší povahy vypláčou oči. Je to celkem logické, i prvoplánové dojáky se ale dají natočit dobře a špatně. Kam patří Hvězdy nám nepřály? Ačkoliv samozřejmě nebudou chybět opačné názory, subžánr „umírám – brečte“ právě získal dalšího silného zástupce. Pár let staré 50/50 sice nastavilo laťku zatraceně vysoko a druhý film Joshe Boonea (skvělá dramedie Stuck in Love) na ni nedoskočil. Jinak tu ale máme podobně břitký počin, který hodně těží z toho, že se s oblibou směje smrti přímo do ksichtu. Nebo se o to alespoň vytrvale snaží, což je o to obdivuhodnější, že jde o love story dvou velice sympatických teenagerů.
Na hraně zítřka
Pondělí, Červenec 28th, 2014Dámy a pánové, máme tu pecku léta. Vysokorozpočtové sci-fi si sice nárokovaly loňskou sezónu, koneckonců i páně Cruise doufal v triumf skrze chladně vydesignované Nevědomí, ten pravý futuristický nářez ale dostáváme až teď. A i když nemá zájem v přepisování dějin kinematografie a posouvání ideových hranic, nejspíš se stane jednou z povinných součástí fanboyovských videoték a televizních schémat.
Chraň nás od zlého
Neděle, Červenec 27th, 2014Dva poldové ostří jako žiletky křižují nočním velkoměstem. Jeden z nich má zvláštní nadání vytušit Zlo a postupně se tak dostávají k případu, který změní jejich bla bla a odhalí jejich skryté bla bla bla… Chraň nás od zlého má zápletku banálnější než novácký Kolotoč. Ne že by to bylo vysloveně na škodu, ono najít v dnešní době horor s objevnou a překvapivou zápletkou dá fušku. Problém tkví jinde.
The Rocky Horror Picture Show (1975)
Čtvrtek, Květen 8th, 2014
Jsou filmy, které nikdy nedokoukám. Jsou filmy, na které se podívám a řeknu si: No, nebylo to špatné, ale… A pak jsou filmy, které můžu vidět znovu a znovu a znovu a znovu… a nikdy se mi neomrzí.
Divergence
Sobota, Květen 3rd, 2014Mám radost, že většina filmů snažících se svézt na vlně Stmívání a Hunger Games, v kinech propadla. Obyčejně si to totiž zaslouží a už dávno jsme se naučili, že zajímavé jméno za kamerou a solidní herci před ní jsou v tomhle žánru důležité asi jako název firmy, která štábu připravuje svačiny. Divergence ale uspěla a to dávalo naději, že půjde i o alespoň trochu zajímavou podívanou. Nejde. Divergence trpí všemi neduhy, s jakými se musí prát filmy v tomhle momentálně populárním žánru. Nedává smysl, je hnusný, herce to nebaví a režisér jel evidentně na půl plynu.
Transcendence
Pátek, Květen 2nd, 2014Podle mě to bylo takhle: Kameraman Wally Pfister dlouho prudil Christophera Nolana s tím, že by si chtěl natočit vlastní film. Snímat nejvýraznější blockbustery dekády je sice fajn, naplnění režisérských ambicí má ale samozřejmě přednost. Jednoho dne tedy Pfister poslal Nolanovi scénář nazvaný Transcendence s tím, že by podle něj chtěl natočit svůj režijní debut. Nolan si sci-fi o vědci, jehož mysl je nahrána do počítače, kvapně přečetl a upřímně ho pobavilo, že může někdo na 120 stránek vtěsnat tolik neředěné idiocie. Plný dobré nálady pak Pfisterovi napsal, ať jde do toho a klidně si mezi producenty napíše jeho jméno, načež se plně zabral do natáčení Interstellar a nevnímal, co se děje dál. Warneři mezi tím Nolanem posvěcený film schválili, dali Pfisterovi 100 mega a čekali, až jim promítne další Počátek. Jenže… zázraky se samozřejmě dějí jen o Vánocích.
Dvojník
Čtvrtek, Květen 1st, 2014Richard Ayoade by hodně moc chtěl přestat být Mossem z IT Crowdu. Hodně moc se snaží vymanit z dobře padnoucí britcomové škatulky a dospět v umělce. Jeho celovečerní debut Jmenuji se Oliver Tate byl nasáklý snahou dát nám něco nového, něco jiného a něco hodnotného. Bohužel zůstalo jen u slušivého klipového vizuálu a spousty nenaplněných příslibů. V Dvojníkovi Ayoade mnohé prvky, jež minule často vadily, opakuje, jen tentokrát se i při jejich přítomnosti dostává k jádru věci. Předně záleží na tom, jak moc budete u téhle adaptace Dostojevského ochotni „tolerovat“, ač to není vhodné slovo, lepší by bylo „vychutnat si“, značnou doslovnost a explicitnost, které budou někteří považovat za nedostatky.
Film: Vášeň mezi řádky
Pondělí, Duben 14th, 2014Ralph Fiennes se už v roce 2011 zařadil mezi herce, kteří mají dost poslouchání rozkazů druhých. Jeho režijní debut Coriolanus byl jistě ambiciózní dílo, ovšem ruku na srdce, přenášet Shakespeara do moderního prostředí už dnes není žádné terno a Ralph zůstal daleko za třeba Titem Julie Taymorové nebo Romeo+Juliet Baze Luhrmanna.
Keši zamyšlení: Muž z oceli
Pondělí, Duben 7th, 2014
Na csfd se kdosi zeptal: „Je možné nemít rád film, když otcové jeho hlavního hrdiny jsou Russell Crowe a Kevin Costner?“
Zack Snyder natočil film, na který jsem šla do kina pouze kvůli Jor Elovi. Byl to první film, který jsem viděla ve 3D. Musím přiznat, že to asi funguje. Když generál Zod zabil Jor Ela, dotyčný mrtvý spadl divákům v první řadě na klín. Ovšem po zbytek filmu mě bolela hlava. Takže 3D není nic pro mě.
Loading ...