
Vlastně, spojuje ty nejprofláknutější prvky ze všech výše zmíněných komixů a filmů (a nejen z nich) do poněkud jinak pojatého a žánrově přesahujícího příběhu, který dá divákovi opět to, co od něj chce nebo nechce. Já kupříkladu jsem tak strávila večer plný smíchu nad dialogy i nad animací, obojí se mi trefilo do noty. Miluji filmy, které jsou tak trochu „vyprávěcí“, kdy na začátku nás někdo uvede do příběhu a někdy ke konci se vrátíme k bodu, který jsme viděli na začátku, jen už víme, kam přesně ten bod zapadá. Místní „záporáckou“ skupinu kolem Megamysla si zkrátka nelze nezamilovat. Navíc, pro toho, kdo hledá v čemkoliv i něco hlubšího, čeká tu jedna z možných odpovědí na to, jak je to s osudem, s tím, co člověka tvoří, jestli jsou to dané podmínky nebo lidé, které potkáváme, atp. Zkrátka, můžete se bavit, můžete se u tohoto filmu potěšit, můžete se mega zamyslet, můžete ho koneckonců i vypnout, kdyby vás nedokázal oslovit.
Můžete si v něm najít plno odkazů na dnešní i dřívější dobu, to ovšem záleží na tom, kolik ponětí o těch dobách sami máte (převážně z odvětví tzv. popkulturního dění několika posledních desítek let). Teoreticky film tedy dá víc dospělejšímu divákovi než desetiletému dítěti. A když vydržíte u titulků delší dobu, možná… ale co, nebudu prozrazovat úplně všechno!

Megamysl režíroval Tom McGrath, jehož režisérskou práci můžete znát i z filmů Madagaskar a Madagaskar 2: Útěk do Afriky. Hudební stránku filmu kromě hardrockových známých písní zajistil Hans Zimmer, jehož hudbu určitě znáte, např. z filmů jako jsou Gladiátor, série Pirátů z Karibiku, Temný rytíř… on toho ozvučil (dle mého názoru výborně!) opravdu hodně. Přiznám se ale, že i když u filmů od prvních zvuků poznám jeho rukopis, neboť je mým oblíbencem, tady jsem zřejmě byla tak pohlcená dějem, že jsem byla zpětně překvapená, kdože tu hudbu složil.
Originál: Megamind, USA, 2010
Žánr: Animovaný / Komedie / Rodinný / Sci-Fi