Možná jste od Aronofského čekali něco jiného, možná jste od Aronofského nečekali vůbec nic, ale rozhodně je třeba uznat, že film Noah (Noe), který měl ve čtvrtek v českých kinech premiéru, se vymyká běžné hollywoodské produkci posledních let. Zejména v tom dobrém slova smyslu. Relativně mladý režisér se pustil do zpracování biblického příběhu o chlápkovi, kterého si Stvořitel vybral, aby mu pomohl očistit svět od vší zloby, nenávisti a zkaženosti.
Do hlavní role obsadil Russella Crowa, po jehož boku se objevila Jennifer Connelly. Není bez zajímavosti, že tito dva herci ztvárnili manželský pár již ve snímku Čistá duše režiséra Howarda, setkali se i celkem nedávno pod taktovkou Goldsmana v Zimním příběhu. Nechci říci, že to mezi nimi jiskří, což ovšem nemusí nic znamenat. Stačí vzpomenout, jak to na plátně „nejiskřilo“ mezi Crowem a Meg Ryan, a co z toho nakonec vzešlo. Ale Russell a Jennifer spolu tvoří tak uvěřitelný manželský pár, že působí naprosto přirozeně. Jejich rodičovské starosti jsou zcela pochopitelné, byť je stále více zastiňují Noahovy vize a obava z budoucnosti.
Samotný film je přispěvateli na csfd vesměs považován za to nejhorší, co Aronofský dosud natočil. Což pro mne osobně představuje solidní doporučení. Příběh je vyprávěn celkem věrohodně, a pokud jste neviděli filmy na motivy Tolkienových knih nebo vás až tak moc neberou, tak je vám jedno, že je to podáno „tak strašně tolkienovsky“. Krásná příroda. Volnost. Pohoda. Ano. Pohoda je to slovo, které mě napadlo, když jsem se na film dívala. V rozporu s tím, co se do kin dere v dnešní době, celý film působí, jako by se parta správných šílenců sešla a pro pobavení si natočila film. Sice profesionálně, ale žádný stres. Celkem se drží předlohy, byť, snad v duchu rčení, že každá dobrá historka potřebuje vylepšit, je Aronofského zpracování poněkud akčnější než to biblické. Několik drobných odchylek od předlohy neubírá na autentičnosti, pokud ji jsme ochotni biblickým příběhům přiznat. Příběh samotný je notoricky znám, o těch odchylkách se úmyslně nezmiňuji, abych nespojlerovala.
Dvě věci mě opravdu zaujaly. Noahova paranoia, přesvědčení, že je všechno špatně a je třeba, i za cenu obětí, některé události napravit, a pak skutečnost, jak se tvůrci snažili do biblického příběhu zapracovat evoluční teorii. Noah tak mluví o zvířatech v moři, která už nežijí, o tom, že tu dřív obecně byla jiná zvířata, která již vyhynula.
Nejsem filmový kritik, ani se mi nedostalo obdobného vzdělání v tomto směru, takže říkám akorát to, že mně se film líbí. Pravda. Mrtvol, na to, že jde o potopu světa, které předchází tak strašná zkaženost, že se Stvořitel rozhodne všechno lidstvo zničit, je tam málo. Sem tam naznačená nějaká obscénnost, naturalistické scény jsou povětšinou jen v náznacích. Nebo je taková tma, že nejsou vidět podrobnosti, i kdyby tam jinak byly. Což je ve svém důsledku ještě horší, než vše vidět na vlastní oči. Možná právě o to Aronofskému ve všech jeho filmech jde. Aby přiměl diváky k zamyšlení.