Zatímco jsme v Čechách volili své poslanecké zástupce, na druhé straně světa se televize NBC pokoušela oživit hraběte Drákulu. Za použití postav románu Brama Stokera vyrobili vlastní dějovou koncepci a příběh o východoevropském upírovi pojali, inu kapku po svém. V ulicích Londýna, jen pár let do začátku dvacátého století, se setkáváme s Drákulou, vydávajícím se za Alexandera Graysona, amerického vynálezce, zabývajícího se výrobou alternativních energetických zdrojů. Na svém honosném večírku potkává mladou studentku medicíny Minu Murray, dle všech vodítek reinkarnaci jeho někdejší upálené manželky. Její přítel Jonathan Harker není právník, nýbrž novinář, a doktor Van Helsing je z nějakého bizarního důvodu člověk, který Drákulu přivedl zpátky k životu. Nuž, citová investice.
Pilotní epizoda „The Blood is the Life“ touží divákovi představit co nejvíce postav, byť mnohdy jen v několikavteřinových a více méně nepodstatných scénách. Takto je nám vykreslena třeba postava lady Jane, blondýny se dvěma meči a nesporným kill-billovským charismatem, jejíchž pár sekund na scéně působí velmi podivně. Pilotní díl totiž až příliš často balancuje na pomezí regulérního upírského hororu a fantasy temnoty, v níž si budou libovat hlavně teenageři. A zatímco úvod pilotu sliboval zajímavé téma steampunku a honosných večírků anglické vrchní kasty, scénář příliš brzy zabředne do příliš vážných dialogů o Řádu draka a detailních záběrů na špičaté Drákulovy zuby.
Takže ne. Dracula nebude temnou a drsnou variací na Stokerův román. Autoři spoléhají, že si uděláme obrázek o postavách na základě jednoho dialogu a direktivně oznamují, že první je moudrý učitel, druhá je krásná šprtka a třetí je blondýna s velkými prsy a sexuálním apetitem. A celé se to tváří příšerně vážně, a to včetně tváře Jonathana Rhyse Meyerse, který celých čtyřicet minut jen afektovaně kroutí hlavou a snaží se příliš nemrkat. A se svojí postavou ihned spáchá několik vražd na veřejných prostranstvích, to aby se ho diváci doopravdy báli. Výsledný efekt je samozřejmě opačný. Zdejší Drákula je upír bez nadhledu, snažící se okouzlit intelektuálními monology. A my bychom od stého prvního upíra na televizních obrazovkách chtěli něco víc.
Úvodní tři čtvrtě hodinka nakousla mnoho dějových zákrut, a přesto jsme od ní odešli s prázdnými myšlenkami. I když, ne tak docela. Zaujalo nás, že Brit Meyers hraje Drákulu, který se v Anglii vydává za Američana a své kouzlo měla i flashbacková scéna, v níž tentýž herec předvádí zoufalý jekot, snad naučený z rejstříku emocí Nicolase Cage. Nesmějeme se ovšem herci, nýbrž ploché roli, v níž může prodávat pouze svůj přirozený démonický vzhled. Není nemožné, že se z Draculy nakonec vyklube zábavná látka. Pokud se ale tak stane, půjde spíš o zábavné akční guilty-pleasure, nežli o řízné hororové drama. Pilot je totiž velmi podprůměrný a nezbývá než věřit ve schopnosti autora Daniela Knaufa, což není nikdo jiný, než tvůrce skvostného Carnivàle.